O autorovi... První fotky...      Fotografuji asi od 7 nebo 8 let a mým prvním aparátem byl  středoformát na svitkový film s centrální závěrkou. Nutno podotknout nevalné technické kvality. Fotografie byly obyčejné kontakty. Později jsem měl levný kinofilmový přístroj do kterého jsem dával především černobílé filmy. Pozitivně mě podpořila pochvala jednoho profesionálního fotografa. Po několika snímcích pro radost na prvních filmech se jednalo spíše o běžnou rodinnou fotografii, protože všechny nekonvenční pokusy tlumili rodiče lamentováním nad fotkami, které nebyly podle jejich představ. Moje babička, dokončující prázdninový oběd. Tak tahle dokumentární fotka byla hraniční, za kterou jsem ještě nedostal vyhubováno. Zato pohled na Kampu už patřil mezi tak zvaně "vyplýtvané fotky". Astrofotografie...      Focení mě tak na mnoho let přestalo bavit, jelikož mě netěšilo dělat dokumentární obrázky typu: zde jsme byli a tohle je oslava... Našel jsem si jiné zájmy. Jedním z nich byla astronomie. Protože jsem se chtěl podělit i s těmi, které nebaví mrznout po nocích, přišla na řadu astrofotografie. Od astronomických pozorování a optiky dalekohledů k ní byl jen krůček. Tím krůčkem byla koupě pravé zrcadlovky. Slunce s "pihami" krásy... (umbra a penumbra je rozlišitelná i na této titěrné náhledce) Tady známá mlhovina M42 v souhvězdí Orion... Je poměrně blízká. Přesto k nám její světlo putuje 1350 let. To je jedna z fascinujících věcí. Pohledy do vesmíru, jsou vždy skutečnými pohledy do historie.      Pokud je možnost, noční oblohu fotím čas od času dosud (i když nemám po ruce zrovna dalekohled). Na snímku (v horní třetině uprostřed mezi siluetami stromů) je souhvězdí Jižní kříž, viditelné pouze z jižní polokoule.      Potěšení z neastronomického focení mi, protože jsem si už náklady hradil sám, otevřelo dveře do kreativního světa malování světlem. Malování světlem...      Proč malování světlem? Slovo fotografie pochází z řeckých slov phos a graphis, což dohromady dává něco jako kreslení světlem. Já ovšem, už proto jak to příjemně zní, dávám přednost malování. A to bez ohledu na to, že někteří tento termín používají v mnohem užším významu.      Ačkoliv se to možná někomu nezdá, fotograf výsledný obraz, podobně jako malíř, do značné míry ovlivňuje. Dokonce jej ovlivňují i Ti, co si myslí, že to nedělají.    Tohle není počítačová manipulace, ale fotka jak jsem ji vyfotil. Skutečnost je ovlivněná dost, ale dojem - imprese zůstává, nebo ne? Zde se reálná forma zobrazovaného objektu vytrácí zcela.    Tuhle fotku ukazuji jako důkaz toho, že fotografování není mechanickým zachycováním skutečnosti do dvou rozměrů, ale skutečně kreativní prostředek...        Špičkoví umělci přede mnou stanovili pravidla, aby je jiní ku prospěchu věci  mohli porušovat, prozkoumali a předvedli snad všechny možné aspekty fotografie, a je tedy obtížné přinést něco nového. Vlastně to ani není můj cíl. Vidím skutečnost a nějak ji vnímám, nějak na mě působí. Tento svůj vjem se Vám snažím zprostředkovat za pomocí malování světlem. Možná je můj pohled jedinečný a možná ne. Co na tom záleží? Sny zachycené v obrazech...      Kdybych žil v počátcích fotografie, jistě bych v souboji přívrženců kalotypie a daguerrotypie patřil k těm prvně jmenovaným. Je-li to na mé libovůli, preferuji jistou míru neurčitosti, éterična a prostoru pro vlastní představivost diváka.      Někdy ovšem není neurčitost dána formou, ale obsahem, ve kterém jsou skryté významy nutící k zamyšlení... Dvě hrušky a dvě knihy, dva skleněné předměty... Jedna hruška je červená a jedna zelená... jeden skleněný předmět svítí a druhý světlo jen odráží... A barvy... zelená a červeno žlutá... Zamyslete se... objevujte... Mažoretky...      Na mažoretky jsem natrefil jako na hůlku padající z čistého nebe. Bylo to v Brodku u Přerova v červnu 2010. Nenechal jsem tohle náhodné setkání jen tak a začal se zajímat, kde bych se k jejich focení mohl dostat. Splnilo se mi to vrchovatě.      Od té doby jsem při různých příležitostech věnoval spoustě mažoretek tisíce fotografií. Oficiálně jsme fotografoval na Slovensku, na nepostupových, kvalifikačních ale i mistrovských soutěžích v Česku a na dvou Mistrovstvích Evropy.      Ovšem i přes ty zástupy mažoretek o něco mimořádnější místo v mém srdci patří Mažoretkám Gina z Brodku u Přerova, které byly moje první. Tanec...      Byly to právě mažoretky, které mě přivedly k tanci a ke všemu, co k tomu patří... Myslím, že Annie Leibowitz, po několika pokusech řekla, že tanec vyfotit nejde. Rozumím jí, ale rovněž znám obrazy, které maloval E. Degas a myslím, že alespoň něco namalovat a vyfotit lze.      Díky zvláštnímu privilegiu mohu pro Vás s některými soubory zachycovat i jiné, než vrcholné okamžiky na pódiu. Můžu světlem vymalovat tanečnice tak, jak je z pódia neznáte...      A právě takové focení, mě teď naplňuje.      Obecně mám rád průzračnost, spektrální barvy, čisté linie, vyváženost kompozice, ale to mi nezabrání občas tvořit právě opačně.      Obdivuji a inspiruji se mnohými malíři, mezi než patří M.Merisi - Caravaggio, J.H.Fragonard, J.A.D.Ingres, A.Renoir, E.Degas, D.G.Rossetti, J.E.Millais, G.Klimt a jiní. Možná také proto nemám zábrany do fotografií zasahovat pomocí elektronického štětce a tabletu a určitě se za to nestydím.  Fotografie je pro mě způsob reflexe a vyjádření, oblast experimentů i opakování osvědčených postupů, je to tvůrčí svět světla, umění, dobrodružství, touhy, vášně, lásky, okamžiku i věčnosti .
Na hlavní stránku